Králíček

Anotace: jsme opravdu oba takoví srabi?

Sbírka: Pro Danču

Měl jsem malého králíčka v náruči. Choval jsem ho rád a vyprávěl mu večer příběhy. Svěřoval se mu s obavami a potížemi. Jednoho dne, když jsem ho tisknul k sobě víc než obvykle, vypískl a kousnul mě do hrudi. Chtěl jsem ho chránit před světem a sám jsem mu ublížil. Krčí se teď chudinka v koutě a naříká, vždy když se přiblížím. "Trhá mi to srdce slyšet tě naříkat můj malý králíčku. Tím víc, že víš, že ti nechci ublížit." Králíček umírá strachy a přitom já ho chci jen políbit za ouško a pustit ho na trávu. "Nevěřím nikomu aby to udělal za mě a taky se bojím toho, že jeho nekousneš. Bojím se, že se k němu přitulíš a necháš se pohladit a polaskat za oušky. To je to čeho se opravdu bojím." Jsme oba strašní strašpytlové. Bojím se každého pohybu. Rychlých aby se mě nebál ještě víc. Špatný pohyb a králíček mi uteče navěky. "Co mám dělat králíčku v koutě? Mrkev nemám a ty se bojíš strašidla, které sis ze mě udělal."