Abbatia ...

Abbatia ...

Anotace: Momentální inspirace v popůlnočním čase ...

Opatství pársetleté
kdesi tam pod horami,
městečkem obklopené,
proslulé dějinami.
Kde mniši v černobílém
modlili se, pracovali,
v životě ctném a mírném,
v žití svém vytrvali.

Snesly se doby různé,
úpadek střídal rozkvět,
pokoj i časy hrůzné,
ve zdi se vpisovaly.
Kde mniši tiší, prostí,
životem na modlitbách
prosili Boha za ty,
kdož žili na pochybách.

Emocí člověk není
nikterak oproštěný,
mnich zlobou uvězněný,
dům nechal opuštěný.
Chór ztichlý, opuštěný
k Bohu řval hlasem němým,
a konvent rozehnaný
doufal v své navrácení.

Když odplynuly léta,
mnichů pár starých vetchých,
mohlo se vrátit z světa
k domovu cel svých tichých.
A jejich hlasy opět
chór zpěvem rozezněly,
a jak své vrcholky květ
Bohu se ukláněli.

Gloria Patri, et Filio, et Spiritui Sancto ...

Však věku svému nikdo
imunní nikdy není,
pár roků opět přešlo,
v chóru zas nikdo není.
Jak k mnišství povolal je
Všemohoucí sám kdysi,
k sobě teď pozvednul je,
do nebe ...

Však možné je že zase,
kdos v srdci hlas uslyší,
a v chóru zpívat v kráse
pět chvály budou mniši.

Domine, in te speravi, non confundar in aeternum ...
Autor Literát, 27.03.2014
Přečteno 201x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter