Teleportuji

Teleportuji se a nacházím světy,
ve kterých procházím,
v hnízdících kontinuit.

Jak nadčasové, jeví v jevech,
vyjeveného světla,
to rentgenující,
to nesmírně vesmírné.

Našlapuji v kruzích,
co obkroužně mi krouží,
hvězdami hvězdářského pnutí.

Připadám si metafyzičně,
jsoucnem bytí,
kde zabydluji fénem,
ty antihmotné nehmoty.

Protunelovávám chodby,
které vyhrocují civilizace,
mimozemsky nadlidské,
v ultrafialovém záření,
obsahem, co prozařují,
mé nevědomky.

Bojím se v té zvědavosti,
v tom poli galaxií,
v těch částic staničních,
jestli neumrznu,
a nestanu se souhvězdím,
princezny Andromedy,
vášnivě vtahujíc.

Proč bych nestal,
a stal se jejím,
zatajeně tajemný..
Proč bych nebyl jí..

Vlasatice z roztřepených kudrn,
přemlouvavě, ač váhavě,
svou výmluvou,
chce zachtěně obaliti mně.

Unešen se poddaně udám,
Kometou medůz,
přibalím třesk a obejmu výbuch,
zanítím se,
v multivesmírných mnohovesmírů.

Co zbyde, tak i vznikne,
prachem rozsahů,
kde levitací zabřednu.