Ráno na Inui

Ledová noc spásnému světlu ustupuje.
Krvavé slunce nad ostré hory vystupuje.
O ostrá skaliska se kotouč pořeže,
krvavá zář se jako krev rozteče.

Karmínové potoky světla, stíny a noc rozhánějí,
zvířata, čerstvě probuzená, se v té záplavě vyhřívají.
Bílé stromy na okamžik živou mají barvu,
nejsou už jen svědky zvrhlostí nočního davu.

Celá ta záplava probudí chladný svět,
život se vrací na Inui zpět.
Slunce se změní z rudého do žluta,
celá zmrzlá zem je krví užehnutá.

A nový den začíná očištěn,
hrůzami noci není znečištěn.
Celý svět je volný a spokojený,
nad rána na Inui opravdu není.