Jednorožec

Za soumraků v temném lese,
já slyšel smutný křik.
To úpění se neslo lesem,
jak sbor fléten posedlých.

Za doprovodu těch výkřiků,
se srdcem plným chladu,
já plížil se křovisky,
a měl stesku plnou hlavu.

V tom krvavém světle ve křoví,
úzkostlivou scénu já viděl,
pět vlků, a jeden jednorožec,
boj na život a smrt sváděl.

V tanci smrti a života krev stříkala,
v soumraku s oblohou splývala.
Lesem se nese hřebcův křik,
jak nářek duší tmou polapených

Na konci noci se predátoři nažerou,
svět opustí vznešené duše s pokorou.
Při západu slunce, přichází klid,
smečka nebude hlady a bude jí líp.