Vlci z Inui

Sbírka: Písně Šarlatovců

V horách a lesích v krutosti nemájí konkurenci,
kdo vleze jim do teritoria, dostane pořádnou lekci.
Uslyšíš dunivé vytí a zaslechneš strašlivé vrčení,
za noci hluboké se temnota v jejich srst promění.

Oči jako žhavé louče, plné temného hladu,
jejich mohutná těla nevnímají krutost chladu.
Plíží se lesem jako stíny a stejně tak i ve větvích,
po jejich ubohé kořisti zbude vždy jen krvavý sníh.

Jejich panství jsou hory a temné lesy,
na Inui si dávej pozor, ať nesejdeš z cesty.
Jinak ti inuitští vlci půjdu hladově po krku,
a nedožiješ rána, za to dám do ohně ruku.

A přesto… Když sleduji tyhle tvory…
Když vidím lovit a zabíjet tyhle predátory…
Chvěje se srdce mé strašlivým dojetím,
když vidím jakou elegancí vždy loví své oběti.

Přidal bych se k jejich smečce strašlivě rád,
lovit a zabíjet z potřeby, to bych zvládl.
Přesto jsem však i nadále člověkem,
ale díky vlkům vím, jak krásné je být zvířetem.