Bíle oko v noci mě občas znervózňuje,
štěkání psů mě stále pronásleduje.
Kdo dokáže odolat Třpytivé Matce,
když maso a krev chutnají tak sladce?
Město či les jsou mým revírem loveckým,
prohánět se po nich JÁ svobodně smím.
Odpůrce lovu mého nikdy dlouho neřeším,
obvykle je vyvrhnu a lahodné části sním.
Léčit se rychle mé tělo snadno zvládne,
avšak když je hladové rychle chřadne.
Nemluvě o zuřivosti, která mi žilách koluje,
vůně krve mé tělo vždy k akci vyburcuje.
Na volání Luny mé touhy vždy odpovídají,
ani netuším z jakých temných hlubin pocházejí.
Vím jen, že takto má duše ráda svobodně žije,
vždy když mě za úplňku posedne silná Lykantropie.