Bangladéš

 

Pláče černá labuť –

pláče, bílí vrazi!

v duši další smutný případ

elefantiázy,

pravdu může napsat každý –

to pod lež

třeba podpisu...

černá labuť zatím zpívá

post-script z černých dopisů –

výdech, nádech

k mrakům černým

cenné svíráš v dlani

je trvale tma a déšť nám

tváře mění

 

k nepoznání

 

a zatímco dny ti dýkou

berou kousky z tváře –

hlasu –

 

kradeš jejich bělost pro klam

sytých nocí v Edorasu

 

To se stalo!

My z té fotky!

Teď vzdálení!               ...jak v Bangladéši

 

...a tvůj křivý obraz v lahvi,

 

ve které je příliš málo

 

 

a stejně to nic nevyřeší.