Polednice

U lavice štěně stálo,
z plna hrdla štěkalo.
Kdybys jenom trochu málo,
podvraťáku, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
musím zapnout roboty.
Ať se pustí do vaření.
Žer granulky, zlobo, ty!

Mlč! Hle krokodýl a míček,
hrej si. Tu máš pamlsek!
Avšak míč i krokodýlek
pod lavicí kopnut hned.

A zas se dá do štěkotu -
Ať tě kousne dobrman!
Že pro tebe, nevděčníku,
do útulku zavolám!

Přijď si pro něj, milá teto,
přijď, vem si ho, štěkala!
A hle - rychle funguje to;
jak se dovnitř dostala?!

Malá, hnědá, tváře divé,
v kombinéze osoba,
přepravku má v hnátě křivé,
hlas - vichřice podoba.

Dej sem štěně - po něm chmatá,
strká ho do přepravky.
Do množírny půjdeš makat...
A hubu do ohlávky!

Tu slyš - 1., 2., 3.,
zazvonění na zvonek.
Z útulku sem tety letí,
avšak - pryč je grifonek.