Snídaně v trávě

Nechť činí, jak cítí,
nechť prozařuje okolím.

Za arabeskou fantazií,
s východem slunce,
se imprese Clauda zadívá,
do jasnovideckých záběrů kaváren,
a intimních rituálů.

Vyplavává to,
z těch nezávislých motivů,
atmosférických nálad,
při sérií leknínů zrcadel,
naplněné olivami,
ze smaragdu sytě obnažených.


Snídaně v trávě,
fragmenty zářně svítí,
přechodem vystupují korunami,
rozřezávají plátěné vnadidlo,
opálení plynule zapadá,
do neprozkoumaných řasokřídel.


Povzdechává si,
nad fenoménem hravých oparů,
oblačen páry z vlaků,
ročních obdobích výpletů,
kde velkorysost stéká,
po nitrožilním zlatu,
a nepřeberných tahů.


Jev vyjevujících stoupání,

ze základů světa,

pohltit v plenér,

malířově senzibility,

zhutnělého krajinářství.


Šermuji arénou,
matička promlouvá,

záchvět revolucí.