Sluneční meditace

Anotace: Modlitbou proti Antispáse. (Pro vysvětlení: "meditace" je můj vlastní básnický žánr, který propojuje filosofickou úvahu a duchovní modlitbu.)

U potoka usazena

sedím, zatím mladá žena. 

V pohnutí tu zasažena

hledím, světem nedotčena. 

 

Valounky, jež nazpět kynou

češou vodní kadeře. 

Jsme tu s nimi vlastní vinou?

Kdo nám rovná páteře? 

 

Jsem jen jednou kapkou v moři. 

Moudrost sbírám po střípkách. 

Proč někteří tonou v hoři

druzí zas neznají strach? 

 

Jako příslušník své plémě

konání mé mouchy má. 

Denně seji zmaru sémě

řeč má, místy pochybná. 

 

Člověku do vínku dáno 

plést se odpradávna jest. 

 

Snažím se přec každé ráno 

tak, jak bývá v srdci psáno 

procitat bez tíže vin

jež rezí kryjí lidskou čest. 

 

Neublížit, nezranit 

nedmýchat svár a černou zlost. 

Před korozí uchránit

jen zuboženou lidskou ctnost.

 

Snažně prosím: sílu dej

dej nám, ať ctnost nezahyne.

 

Lidem do srdcí cit sej

a lidské srdce - to ať se jak mrtvý kvítek

navěky vnu nezavine.