Návštěvnost
Požitky a muka
Požitky a muka
Anotace: )()()(**
jak bych ožil,
jak bych se sžil,
do okvětních růží,
ze kterých píchá duše,
a zlomená slova útěchy.
Co ty svatá Marie,
ve sněhu skrytých milostí,
jsi životem,
pro věřící ovečky,
z vln podmořského dna,
co vyvěrá s kapkami zpěvů.
Nedělej si starost babičko,
tvůj makový koláč mi chutná,
připomíná mi domov,
kde jsem vyrůstal,
a vnikal do zámeckých zahrad,
těch zpestřených barevností,
v jakých se srážím k dešti.
Požitky a muka z luk,
přežití v žitném skutku,
chléb s máslem děkovným,
zaprosíme k svícnu zemřelých,
popijem vodu z kašny,
a shlédnem proletářské dělnictvo,
zašito vyšinutým zámračím.
Kdo vyje výš,
odpoví tváři nehmotné,
a vědění se vyplní,
v knize neuvedených stohů,
co lžicí unese z hřív,
a klopýtne v lásce znamení.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskDáváš hodně k zamyšlení..jako bys skládal puzzle a ty dílky byli rozsypané..ale najdu si
a to znamení* to je přece jasné
neboj..ono nikdy nezmizí..
je úplně všude:);)
Ale ty to víš
...už dávno víš
...prochazíš jistě těmi
..kterými mnohý
..ani náhodou neprojdou.
Drž se Davide a hodně sil* ST :)
21.10.2021 21:28:59 | jenommarie
Bohaté mi dáváš milá Maruško **) Opět díků dík, vlasy tvé hladím.. *
21.10.2021 22:52:28 | Dejvis
Tak to jsem ráda a potěšils též. Opatruj se a děkuji:), měj pěkný den Dejvi*
22.10.2021 09:29:24 | jenommarie
Díky šeráčku *** To je mi ctí
20.10.2021 22:01:41 | Dejvis
Návraty do věku, kdy tělo a mysl jeden pevný sval. Je to (bohužel) jako v J. Suchého "Sluníčku."
... a nevrátí se
a nevrátí se
tak je to!
Líbí se mi, Tvá poezie*
20.10.2021 21:34:29 | šerý
Díky, ano ano, doba byla taková, více života...
20.10.2021 18:31:59 | Dejvis
Ano. On 24. 4. 1891 je trošku pár let, kdy se moje prababička narodila. A já pořád jako holčička u ní na klíně sedím a mám jí před sebou. A koníček pádí a orá pole, abychom se měli všichni dobře. A veselo je ve stodole. Tak zavírám očička a poslouchám pohádku před spaním. A kohoutek mě probudí kokrháním.
20.10.2021 18:56:18 | mkinka
Moc se mi líbí. Třetí sloka mi připomíná babičku. Naše rodina měla pole přes zahradu v Plaňanech. Tam pěstovali prababička s pradědečkem mák, za první republiky se jim dařilo a pole kvetlo. Pak přišla padesátá léta a pole museli odevzdat , nepočítaje se zvířectvem. Prababička si přála, aby se to jednou vrátilo.Babička Marta, mě tam vodila a ukazovala pole a občas jsme tam kradli kukuřici pro slepice.Babička, vždyť jim to nepatří, Jituško. Prababička Lojzička se vrácení pole nedožila.Zemřela před revolucí.
20.10.2021 17:40:34 | mkinka