Mirakulum

Dalek již tmy, temným lesa hvozdem proud,
jitrem jsa ztišen, klusem v lokny sna mrout.
V lokny toho, jenž sám pod fíkem věčně sní,
v lokny toho, jemuž koruna ční, krev z ní.

Kol Genezaretského jezera vlát,
nebo sněhů svatých hor poctít postem.
Spása, toť nadějí být zjitřen a mlád,
tak otřást světy, hvězdy hostit ctnostem.

Dům - náš rám v cestě mezi šumem polí,
dům - ášram prahu, kde van nebes bolí.
Mřít jménem dobra v teplé krásy náručí,
božsky vznést se nad, co jiné, …nás mučí.

Kosmický nachem obarvil vítr tváře,
duše svitem jiskry hřála - ráje záře.
V nuzné tam chatrči pod svahy Kailásu,
nalezli než dřeváky a jas pro krásu.