Cesta

Hluboko v jeskyni.

Tam kde končí moře.

V úplné tmě.

Světélkuje bledě.

Medúza utkaná z měsíce.

Mé vlasy se propletly s jejími chapadly.

Jsme obě tak křehké.

Tak dočasné.

Vysoko na útesu.

Tam kde je moře nekonečné.

Se směje dítě.

Běžím  k němu.

Mé ruce ho ovinou.

Na dně propasti zakořenil bílý strom.

Abych tě ochránila, musela jsem se začít bát.

Mé slzy zalily ten strom.

Ohromný bílý pavouk  tká záchrannou síť.

Položila jsem  do ní spící dítě.

A pak si lehla vedle něj.

Strom nám zpíval ukolébavku.

Zdálo se mi o tobě.

Ale potom jsem se probudila.

Byl jsi jen můj bláhový sen.

Kráčíme pouští.

Nevíme kam a proč.

Hrozně bychom si přáli někomu říct, jak strašně jsme osamělí.

Velký bílý pavouk a dítě.

Dítě se občas zasměje.

Má otrhané šaty a zjizvenou tvář.

Kýve se na mých zádech ze strany na stranu.

Je to bizarní.

Ale nakonec co je komu do toho.

Co je komu do toho..