Damoklovi namokl meč

..
Jediné co mu zbylo z
audience u pána
Máš zrezlou zbraň a je
z tebe povaleč
řekla mu drahá jednoho dne
zrána.

Vzpomínal jak bylo hezky
na té opulentní hostině
že projednou necítil ze stáje mezky
Jen vilné panny na klíně.

A uviděl v poli květinu
poslední plátek léta
Myslel
Když ji utrhnu a donesu domů
udělám něco
pro změnu světa.

Dočkal se
V čase nemoci i ve
válce byla přítomna
Jediné co ji mohlo zničit
bylo stvořit nepřítomnost
Nepřítomné tváře
Lidi bez paměti
Hloupost která uvěří sama sobě.

Žena a Muž
u placatého stolu
velkého jako Země
pozorují a bádají o
usychání
nedočkavosti
slasti na hraně ostří
a při tom se smějí
popíjejí
a tam v dálce
kdesi uprostřed
s kořeny plné její žízně
se čas podivně vleče..

..květině useklé zrezlým mečem.
.
.