Dracul

Z rakve smrti upocené
ožil Vampýr temnosti
co lační po té krvi dámských mladostí.

Štěstí v neštěstí
vykousává hrdlo
za hodinou strachu ticha
a tisící oběť je v zubech řezáků.

On žel si nedá pokoj
a dychtí po jiné
to ta koza u chlívu už nedýchá
chramst a kopyto tam zapáchá již.

Dochází mu jeho čas mizérie
bledne a vybledává tělo démona
usychá i přesychá
a taky tak mu pění jedy u huby
chtělo by to lásku očistnou.

Přesto s úplným klidem vyčkává
na větvi masožravého stromu
aby krasokrásnou kněžnu
kterou si vyhlédl už už dávno
moh proťale jí zdrapnout a unésti
do hradu běsů komnat.

Tu ten den přišla ke hrobům
ulehla k nim s prostým nářkem
a v tom úplněk sil se zapudřil
když Dracul v ní umocnil vášeň
jenž polibkem mrchožroutí jí zadávil ret
a ona se proměnila v mrchu
sladkou i neslanou
což pohrdá pohrdale
tím sluncem ve sklenic tříděných vín.


Oni odsouzení
jak ti červi z mrtvoly umrdalé
jež přežvykují hlodokosti
na svou lítost
zemí sem.


Svatba v černých kostýmech vrcholí
nikde nikdo
jen obloha zakalená
v kouři hroznících varhanů etýd
Ó
hudební nástroj zahrál
jim hrabětům zveličujíc ideály chaosu
oné zrůdnosti prsu zkamenění shůrné
nicota trudná.


Můry z křídel světla neposvítí
ani přes masky jejich žádostí
o vydechnutí rozkvětů.