Když jsem se vařit učila,
první řízek jsem spálila,
furt čekala, že změkne,
až bude, že mi řekne.
Když jsem pekla první cukroví,
čekala jsem, jak na závin makový,
až přes nos praštila mě vůně,
přes nos, který rýmou stůně.
Když špekáček jsem opékala,
furt syrovej byl, blíž jsem ho dala,
chyt' a z něj šlehaly plameny,
a hned byl na škvarek spálený.
Když jsem most za sebou pálila,
na vor jsem dočista zapomněla,
spad' na něj žhavý oharek,
shořel, už není cesty zpět.
01.09.2026 11:49:59 Lighter
Oheň je živel v rukou člověka. Pobavilo mě víc než soutěž na tohle téma...:-)
01.09.2026 11:56:47 Hana Míšová
Pokud se nevymkne jeho kontrole.
Vždycky začínám psát,
když už jsou všichni hotoví.
Děkuji. ;-)
01.09.2026 11:06:14 šuměnka
ty seš úplná palička
a já jsem zase hasička ;DD
01.09.2026 11:59:02 Hana Míšová
Tuhle jsme potkaly
8 hasičských aut.
Možná jsi tam byla,
a ten les zachránila!
:D
01.09.2026 09:30:23 KarMa
Všechno co jsme spálili:))
01.09.2026 11:51:04 Hana Míšová
Mimo soutěž, shořel mi termín. :-)
01.09.2026 06:04:11 AImiros
Hani: perfektní!!!! Začátek tak trošku úsměvný a potom ten nečekaný zvrat. Definitivní a smutný. Vždycky říkám, že když není cesty zpět, je třeba vyrazit vpřed... :D.