Guernika
Na svět, zrodil se Picasso,
co tvořil díla,
ve skládačkách i puzzlích,
a v podivných to deformací.
Ty tváře obrysů, stříhal nůžkami,
a anatomii vyskladnil,
do fraktur končetin,
omylů i zlomenin.
S štětcem prasete,
chrochtal, chro, chro,
a milenek neměl,
neměl dost.
Pojídal je v múzách,
co hltal v kubismu,
trojhránků, ve čtverci,
i kostce rubikově,
protáčejích panenkou,
v pokoji aktů,
netaktně taktních.
Slečny z Avignonu, pobouřil dav,
do bouření v kouření,
prostitutek,
roboticky nahatých,
v maskách protestu,
sofistikovaně naučných,
leč umělecky infekčních.
Choroboplodná mánie,
proslavila ptáčka,
rozkládajíc zob, co sezobával,
ty válečné i poválečné mordy,
hádankou oné mozaiky,
šikmo, šikmě načrtnuté.
Olé, tu Guernika vybombardovala palet,
s býky i pochodněmi,
hrůzou volajíc,
a koněm, co jazykem syčí,
k té ženě ležíc,
co umírá a nůž klíčovitě drží,
že upadá do zapomnění.
Olé, šedivobílý obraz,
monumentálnosti,
vypověděl krutost,
zrůdných nácků,
co Pablo Picasso,
ten bojovník za svobodu,
zastřelil čin kazisvětů,
a tím uctil i pochoval lid.
Génii géniů, muž mnoha tvarů,
nadmistr barev, jaksi zkosených,
pomaloval i čínskou zeď,
a zdí vyzdil,
karty manželství,
i královen.
Přečteno 246x
Tipy 3
Poslední tipující: jenommarie, ARNOKULT, mkinka
Komentáře (0)