Za oponou Kabaretu

Anotace: První báseň do mé sbírky Divadlení která se prozatím stále píše.

Stojím tu sama v Kabaretu

Na trému snažím se zapomenout

Tak se tu rozhlížím

Zrcadla pomíjím

 

Prsty mé třesou se

Dech náhle zrychlí se

Samota vmžiku mě opouští

Herci šatnou prochází

 

Jeden můj společník

Samomluvu má

Co mě to napadlo brát tohle angažmá

 

Hodiny tikají

Hosti se scházejí

V zákulisí nálada houstne

Režisér dočkat se nemouže

 

První herci na jeviště přicházejí

Srdce jim buší

Synkopa možná přichází

Strach svůj však zahání

 

Opona stoupá

Nepříjemná chvíle chvění

Pak se ale všichni změní

 

Herci hrají jako o život

Role jim prorostly duší

Publikum tají se dech

Když herci se ukloní

 

Opona padla 

Diváci tleskají

První dějství za námi

Další ještě čekají

 

V zákulisí jsou herci opět herci

Na své role však nezapoměli

Nesou si je hluboko v duši

Hodiny odbijí

Další dějství přichází

 

Vcházím na jeviště 

Nádech,výdech

Třes rukou ustává

Mé role mě dostává

 

Opona se opět zvedá

Společník můj se scénou začíná

Do rytmu písně slova si skládá

 

Celou scénu odehrajeme

Pokorně se ukloníme

Když za poklesku jeviště opouštíme

 

V zákulisí scénář si čtu

Už jen jednou dějství

A z večera stane se noc

 

Herci kráčí na jeviště

Opona zvedá se napodled 

Scéna za scénou

Pak už jen potlesk

A opona padne