Návštěvnost
Za obzor
Za obzor
jsi voda pod kořeny útesů
předurčena k milování
nejsi než dech deroucí se v lůno plic
slunce beroucí si méně nežli nic
jsem padající tělo chlapce
ze střechy stromu
když zacházíš za obzor z nepochopených modřínů
a cituchtivých lip
slova klesají mezi kříže do listí
jsem hluchá krev na bílém límci
hádavých akátů s ostny vlastních pravd
tlejících zkušeností v podkoří času
když konečně vše jsem zvěděl
ni z té výšky nedohléd jsem stop tvých
přesto někdy do záhybů růží pršíš
a do kůže mi trny ryjí requiem za samotu
víš, že mě bolíš
když chytám odlesky tvých slzí
a štěstí je tím co tolik mrzí
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskDobře vystihuje posmutnělou náladu,
chmury v lásce.
02.09.2010 21:45:00 | s.e.n
Moc hezký.
02.09.2010 20:42:00 | carodejka
Jakobych se v ní nacházela i jako žena... ty pocity jsou tak podobné...
01.09.2010 22:19:00 | labuť
čtu z toho ryzí mužský smutnění..
ale krásně poetický
ST
01.09.2010 22:02:00 | Mbonita
to nejsou vlnky, ale podmořské proudy!
01.09.2010 21:35:00 | Dota Slunská
Pěkná,moc..
01.09.2010 21:28:00 | Květka Š.
Naše moudrá víla z pohádky má pravdu.Báseň je krásná,kouzelná:)
01.09.2010 21:02:00 | CULIKATÁ
tak jsem si proplouvala tvými verši, máš krásné obraty, až si říkám, jak to můžeš vymyslet.. je to krásná báseň, plná nádherných slov.. a co já četla tvou, tak ty jsi mi napsal milý komentář, děkuji ti..
01.09.2010 20:53:00 | zelená víla