Hranice

Hranice

Anotace: má starší věc, vážná

Odpustím vám všechno nejvzácnější paní

protože z lásky nedovedu jinak

je ale určitá hranice a vzdálenost

odkud se lidi

i když odpustili

nemohou už k sobě vrátit

za onou hranicí nemohou už si hrát

ani žárlit a vydírat

odpíráním se trápit

ani šťastně zase smiřovat

mohou si už jen doopravdy ublížit

 

Buďte paní

ve své nezávislosti a hrdém hněvu

na tu hranici opatrná

prosím...

Autor Karel Koryntka, 24.07.2019
Přečteno 463x
Tipy 10 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: snupicek, vodnař, Dávid, Chvilka, dodola, Amiradi,
ikonka Komentáře (25)
ikonka Komentujících (15)

Komentáře

Pul hodiny to čtu. Stále dokola. Je to celý Erben. Velka pochvala to proste skvělý. Takový procítěný jako Mácha, když půjdu do krámku to je věc co bych si koupil. Ale ono to nekončí dvěma moc složitými verši. Ono to pokračuje, rozkvete to. To dítě nemůže pochopit taková kvalita. Možná se to dostane do učebnic. Na základní školu ne. To půjde rovnou na vysokou. Za mě super tip.

10.11.2019 23:34:56 | snupicekreagovat

velmi slabé a nic neříkající

03.10.2019 11:42:49 | vodnařreagovat

kdepak, tady jsou přísudky dobře (odpustím, nedovedu, nemohou.. všechno na místě)

03.10.2019 11:56:46 | Karel Koryntkareagovat

To je velké téma.

28.08.2019 13:47:54 | Chvilkareagovat

To tedy ano, správně jsi to napsala,milá Chvilko... Takové básně jsou hodně vzácné a od srdce... Odejde-li z literu K., odejde s ním i opravdu upřímně míněná poezie... Ale v našich srdcích zůstane, pravda, že? :-)? :-)

04.09.2019 13:55:00 | TVOŘILKA LENKA ČAJKOVÁ

Milý pane K.K.-samozvaný kritiku.
Mohl byste, prosím, SOBĚ a všem vysvětlit jak má vypadat báseň?
V naučných knihách a encyklopediích se píše (a já si to myslím také), že by se báseň měla VŽDY rýmovat.
To co tady předvádíte mi jako báseň nepřipadá ani z dálky.
Pokud se to nerýmuje, tak je to jen a vždy PRÓZA.
Jako samozvaný kritik, byste to měl znát nejlépe.

18.08.2019 02:54:13 | mirecekreagovat

co to plácáš? Důležité to není, ale náhodou vím i já, že bez rýmování se tomu říká "volný verš"

18.08.2019 08:54:45 | Karel Koryntkareagovat

Ach, máte pravdu,
na to jsem zapomněl
snad to bylo tou pozdní hodinou,
vdyť pod "volný verš"
lze schovati vše
co se napíše na krátké řádky
a bez pravidel
a autor si hned o sobě myslí
že se stal básníkem.

Nicméně, volný verš se více blíží próze nežli básni.

18.08.2019 15:16:44 | mirecekreagovat

Pozdě. Hranice překročena. Souzním...

16.08.2019 10:58:22 | dodolareagovat

Tak ale dejte paní příště pozor. Většinou se za čáru člověk dostane bohužel právě ze silného citu. Děkuji.

16.08.2019 14:12:17 | Karel Koryntkareagovat

Pláču dojetím....To je nádherné...

27.07.2019 15:54:59 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

„Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.

Proč jenom, proč jste přišel k nám?
Já v žalu opuštěné vsi té
bych neznala vás, jak vás znám,
ba ani žal, jejž pochopíte.
Mé zármutky, v tmách duše skryté,
by smířil čas, pak (kdož to ví?)
bych zadala se mužovi
a byla mu i věrnou ženou
i ctnostnou matkou usmířenou.

Jiného?... Ne již. V světě ráda
nikoho nemohu mít já.
Tak si to prozřetelnost žádá...
Tak chtějí nebesa: Jsem tvá.
Můj celý život mi tě slíbil,
tys musel, musel přijíti.
Tys ten, jenž Bohem seslán mi byl
až do hrobu mě chrániti...
Byls vidinou mých nočních snění,
už drahý mi, když nezřený,
tvůj zrak mě mučil plameny,
tvůj hlas zněl v touhy rozeznění
— a nebyl to jen sen — jak zvon!
Jen vstoupil jsi, už jsem tě znala,
a ztrnulá jsem, tvář mi vzplála,
hlas nitra řekl mi: Toť on !
Och, ano... Já tě slýchávala,
tys tiše se mnou rozmlouval,
když chudákům jsem pomáhala
i když jsem v prosbách klekávala
za zmatené své duše žal.
Zda tys to, přízraku můj milý,
se do světnice v oné chvíli
průzračnou nocí nesnesl,
nepostál tiše nad pelestí?
A slova naděje a štěstí
zdas v útěchu mi nehlesl?
Kdo jsi? Můj anděl ochranitel?
Či úskočný můj pokušitel?
Viď, zbavíš mě mých zmatků těch?
Snad je to klam, jenž svými stíny
v mou nezkušenou duši leh!
A mně je souzen osud jiný...
Děj se, co děj! Já osud svůj
dnes do rukou tvých svěřuji ti.
Modlím se k tobě: Při mně stůj,
mé slzy v dlaně tvé se řítí...
A uvaž: já zde sama jsem,
a nikdo mi tu rady nedá.
A musím zahynouti, běda,
i se svým němým úžasem.
I čekám tě. Přijď, vytoužený.
Buď lásku najevo mi dej,
či těžké sny mé zpřetrhej,
ať stihne mě trest zasloužený!

I končím! Hrůzno mi číst psaní...
Já studem, strachy umírám...
Však vím, že vaše čest mě chrání,
a směle svěřuji se vám..."

24.07.2019 10:08:28 | Philogynyreagovat

Teda, Phil, tohle mi vyrazilo dech, nádhera...
Prosím, co znamená slůvko stříci? :) Je obratné ... Ale neznám jeho význam.

27.07.2019 16:00:42 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Roso, to se musíš zeptat Alexandra Sergejeviče Puškina. Dala jsem tu jeho román napsaný ve verších...Evžen Oněgin.
Přidám Oněginův dopis Taťáně. :)

A.S.Puškin
Oněginův dopis Taťáně

Já tuším vše: vás urazí
mé tajemství, jež se vám vzdává.
A vaše hořkost pohrdavá
se v hrdém zraku odrazí.
Co chci? Proč spěchám odhaliti
vám duši svou tím dopisem?
A jaký podnět, může býti,
pro zlobný posměch dávám v něm!

Když tenkrát maně jsme se střetli,
já, zahlédnuv váš úsměv světlý,
té něze bál se věřiti
a známé city popíraje,
i když má volnost ponurá je,
přec nechtěl jsem ji ztratiti.
A co nás rozloučilo dále...
Nebohý Lenskij v oběť pad...
Všeho, co miloval jsem stále,
já musel jsem se tehda vzdát;
všem odcizen a cizí všemu,
já viděl v klidu, volnosti
náhražku štěstí, radosti!
Jak zmýlil jsem se ke zlu svému!

Ne, každou chvíli vidět vás,
být vaším stínem, který vnímá
rty v úsměvu, váš něžný hlas
očima zamilovanýma,
jen vnímati, jen duší pít
váš zjev, v němž božstvo tuším kvésti,
vám před očima v mukách mřít
a mizet, zhasínat... toť štěstí!

Jen přelud je to; nazdařbůh
se vleku pro vás, nevím kudy:
mně drahý den, i chvíle tuch.
Ale jen v marném běhu nudy
uniká čas, mně souzený.
I tak je těžký, zkalený.
Já vím: mé dni jsou vyměřeny;
abych jim dodal trochu ceny,
už ráno chci být ujištěn,
že jistě uzřím vás ten den...

Jak nemít strach: v mé prosbě tiché
že vaše přísnost uvidí jen rozmar
zchytralosti liché —
a s odporem ji odklidí.

Kdybyste znala, jaká trýzeň
je v krutém ohni lásky mé
i v rozumu, jímž horkou žízeň
své krve věčně krotíme;
chtít kolena vám objímati
a v prachu, zalit slzami,
svou zpověď, lítost svou vám lkáti,
vše, vše, co klidu nedá mi :
a přitom všem se chladným zdáti,
nezradit okem, slovem cit;
předstírat v rozhovoru klid
a s úsměvem vám naslouchati!...

Jsem u konce však: nebudu
se sobě vzpírat v marném zdání;
vím, nemohu již: Jste má paní,
vzdávám se svému osudu." —

XXXIII.
A čeká marně. Druhý, třetí
list napsal, žádná odpověď.
Až jednou... Div jí do objetí
nepadl u známých. Co teď?
Nevidí zraku Eugenova.
Je cizí, přísná. Nemá slova.
A zima, zima vane z ní
jak o Kristovo zrození!
Oněgin zrakem přibil by ji.
Můj Bože! Tvrdě sevřené
rty jak by byly z kamene!
Kde soucit, rozpaky se kryjí?
Kde stopa slz? Ne, není tu!
Svit hněvu spíš než soucitu...

27.07.2019 17:21:21 | Philogynyreagovat

Ach vidíš.já totiž nic takového v braillu nemám,tak jsem si myslela, že to dílo jest Tvé :)

27.07.2019 21:29:22 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

ano paní, vás se to netýká
vy tady můžete bez obav postavit komín

24.07.2019 10:55:25 | Karel Koryntkareagovat

Copak starej dobrej A.S.P., tomu to fakt šlo samo, pacholkovi :)

24.07.2019 10:35:59 | pendejo Noisereagovat

Karle, Ty pořád kritizuješ, ale sám napíšeš tohle? :-D Takový kyd. To ani není báseň.

24.07.2019 09:53:57 | Isabella Monvoisinreagovat

Me to pripomelo Sonety od W.S...

27.07.2019 15:56:14 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

je to báseň, krásná, nemůžu s tebou souhlasit

24.07.2019 09:58:20 | Karel Koryntkareagovat

to by měli říct čtenáři, ne autor, nebo jeho maminka :-)

27.07.2019 21:57:49 | ZHreagovat

Rozplakala mne,neudržím slzy..

27.07.2019 15:56:37 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Vidíte, to si myslí každý básník o svém díle... Jen kritik přichází se svým míněním. Pokud se stavíte do role kritika, naučte se smířovat i s názory jiných básníků... Co když mají pravdu?

24.07.2019 23:33:58 | Milenareagovat

Souhlasím s vámi naprosto :)

25.07.2019 11:28:17 | Zasněný básníkreagovat

...vážně?...

24.07.2019 12:57:35 | Jortreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter