Návštěvnost
Závrať
Závrať
Padáš na mě jako déšť
Na rozoranou půdu.
Jsi obloha obepínající zem
Ze všech stran až za obzor.
Miluju ten déšť i krupobití.
Když mě hladíš,
Rozpíjím se jako tuš v kaňku.
Tvůj hlas mě rozechvívá.
Jsem zdánlivě nečinná sopka
Plná hrozícího nebezpečí.
Plná ohně a lávy.
Ty jsi rozbuška.
Rozbouřil jsi mě jako náš Měsíc
Hýbe s mořem a dotýká se tak břehů.
Rozplývám se do mořské pěny,
Abych Ti šla vstříc.
Tvoje paprsky, déšť, modré nebe,
Bez nich nejsem nic.
Na rozoranou půdu.
Jsi obloha obepínající zem
Ze všech stran až za obzor.
Miluju ten déšť i krupobití.
Když mě hladíš,
Rozpíjím se jako tuš v kaňku.
Tvůj hlas mě rozechvívá.
Jsem zdánlivě nečinná sopka
Plná hrozícího nebezpečí.
Plná ohně a lávy.
Ty jsi rozbuška.
Rozbouřil jsi mě jako náš Měsíc
Hýbe s mořem a dotýká se tak břehů.
Rozplývám se do mořské pěny,
Abych Ti šla vstříc.
Tvoje paprsky, déšť, modré nebe,
Bez nich nejsem nic.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
básnička je tradičně dobře nazvaná, uvnitř spíš přešlapuje a hledá co vlastně k tomu pociťovanému stavu přilípnout. Je to déšť, nebe, sopka, měsíc, moře. Domnívám se, že nic z toho nevystihuje dobře ten tvůj (váš) jedinečný zázrak.
19.08.2019 07:39:40 | Karel Koryntka
To je pravda, nevystihuje. :-)
20.08.2019 15:52:24 | Džihiro