Tvé mlčení mi sněží do vlasů
a přesto na dálku cítím tvůj zrychlený dech
city a pocity naše nevejdou se do stránek atlasů
na bílé obloze brázda jak dlouhý vzdech
zanechá stopy jak ptáče ve sněhu
kráterem žhavým roztají ledy
rozprostřu sebe v tobě rozproztřu něhu
dnes se ti oddám jako už posté a zase naposledy...
Pěkně oddanně popsané. :-)
03.12.2019 11:02:16 | jenommarie
no jo, to jsou ty začátky :-D
11.12.2019 07:54:27 | jvacl
To bývá, škoda, že jen začátky. ;-)
11.12.2019 08:29:09 | jenommarie