Sedíme u okna levnýho hotelu
kouříme máčka a pouštíme dovnitř mráz
víc nepotřebujeme než to ticho a tu něhu
všechno se topí v modrym libereckym sněhu
a já šestnáctiletá neznám víc než nás
Prostředek léta, je šílený vedro
pode mnou spacák a čerstvá vlhká země
po dlouhý noci jsme vylezli ze stanu
zpocený koukáme na sebe po ránu
a v devatenácti mi tvůj úsměv říká že mě –
Miluju Zavři oři, zavři oči – miluju
je březen černé tvé vlasy mám na klíně
všude se odráží svit měsíce z ulice
jediný co si teď přeju je tulit se
a jednadvacetiletej svůj rozum topim ve víně
Krásná a tak živočišně mladá poezie* Svěží a neotřelí pohled na vztahy. Tak právě takové dílka (i v sympatické nedokonalosti) jsou mi blízká. Stojíš za pozornost. Jsem zvědaví na Tvoji další tvorbu.
23.04.2020 11:38:36 | šerý
Díky! Já něco napíšu jen tak vždycky, když ze sebe potřebuju něco dostat... a teď jsem objevila Liter, tak jsem si řekla, že sem pár věcí ze sešitu odhodím :D
23.04.2020 13:46:32 | čokoládovejdort