Sada dopisů...

Sada dopisů...

Anotace: Bujné fantazie po večerech...

Ahoj drahá,
Stále čekáš na dopis?
Pořád chceš číst čím žijí já?
Tebou, a tím bych mohl skončit,
Ale zvědavost tvá jde mnohem dal.
Pořád ji cítím. Jen se otočím a vidím - ji, tebe,
Já vím, že nejsem tady sám.

Kdyby ne tisíc kilometrů, které nás dělí od sebe,
Kdyby jen možnost byla zde,
Kdybychom potkat se mohli hned,
Udělám proto vše.

Odkázán jsem teď však na kus papíru,
Na tužku, cos mi dala ty,
Na kafe a sklenici vína,
Být bez tebe je šílený.

Konečně dnes začalo sněžit
A den se zdál být světlejší.
Jak je u vás? Taky tam sněží?
Já vím, že ne. U vás pořád prší...

Říkalas mi to přeci sama,
Že každý den máš stejný.
Že nad tebou je pořád tma,
Ve vzduchu prázdno a nepochopení.

Občas si přejí abys zažila můj den,
Můj každý večer o samotě.
A pak si říkám - to raději ne,
To smím jen já, toho jsem já jen hoden.

Nechci zatěžovat tebe svými problémy,
V podstatě žádné nemam.
Možná jen ten jeden,
Já nevím jak žít mám dal.

Když tenkrát jsme se potkali,
Byla to sranda. Velký hit.
Jen jednoho jsme si nevšímali,
Toho, kdo hrát si s námi nebude chtít.

Už je to tak, jsi vdaná paní,
Žiješ se svým mužem mnoho let.
A kdo jsem já? Naivní blázen,
Co chce čekat na tvůj útěk.

Já vím, že jsou to hnusně reci,
Neměl bych se o tom zmiňovat.
Jen úplně nás dva nevidím,
Držet se za ruce a nahlas se smát.

Jak krásne by to mohlo byt,
Kdybychom na to byli sami.
Jen ty a já. A ten náš hit,
Který bychom si sami i napsali.

Život nemá snad nikdo lehký,
A v našem případě je zamotany fest.
Já vím, že on tebe nepustí,
To bude můj doživotní trest.

No nic, jinak u nás na vsi je vše v pořádku,
Venku je tma, nestekne ani pes.
Už musím jít, odebiram se já ke spánku,
Uvidím já snad v něm tebe, uslyším smích tvůj - je jako zvon z nebes.

Hlavně nebuď ani vteřinu smutná,
Musíš jen vědět, že pro tebe,
Udělám vše co bude nutné,
Aby jsi byla šťastná, třeba i beze mě...

≠===============

O, lásko, to nemůžeš myslet vážně,
To přeci nejsi ty.
Proč tolik smutku a tak málo vášně?
Vždyť všechno bude dobrý, jako vždy.

Nebyls to ty kdo chtěl čekat,
Kdo chtěl své srdce zkoušet?
A teď mi píšeš jak jsi sam.
Snažíš se mě zarmoutit?

Já vím, že lásce se nedá poroucet,
Svou volbu jsem už dávno udělala.
Nejde mi teď hned snadno skončit to,
Co jsem tak dlouho budovala.

Nesmej se mi, já vím co si teď myslíš,
Vidím jak kroutis svou hlavou.
Říkáš si - to si snad vymýšlí,
Věř mi, že ne. Nezlob se. Hned nebudu tvou.

Já chci jen čas, a přesně tolik kolik bude třeba,
Nemluvím teď jen za sebe.
Mám děti dvě a jejich malá srdce
Já nenechám rozbít - ní Boha, ní tebe!

Ano, říkala jsem, a v tom máš pravdu,
Že doma jsem nepochopena,
Že nenechají mě létat ve spanku,
Já vím, s tebou bych se stále vznášela.

Ale promiň, už není mi patnáct,
A svůj život já chci dobojovat.
Já chci svým dětem dát i jinou šanci,
Než tu, kterou teď žijí já.

Nejspíš mě nikdy nepochopis,
Nemůžu ti to mít za zlé.
Je to jen tím, že vůbec nevíš,
Že dětský smích zahojí vše.

Jsi láskou mou, na tom se nic nezmeni,
Za rok či pět ji stále zůstaneš.
Ale s tvou samotou a srdce vrenim,
To sám nevydrzis. To neustojis. Utečes.

Já vím, že láska přijde za život jen jednou,
Na tom se shodneme, taky to přeci víš.
Ale uchopit ji a žít jen jejím sněním,
Není pro mě tak snadné jak ty o tom mluvíš.

Ano, napsat společně hit by bylo skvělé,
Ano, nepřála bych si snad už víc,
Ano, já chci být tvoji ženou,
Ale tys přišel pozdě, nechal sis dvacet let ujít.

No, s Bohem, lasko, musíš jít už spát,
Nechci abys byl ráno unaveny.
Ty přeci musíš ráno předčítát,
A já budu zas vstávat do té své tmy a poblouzneni.

===============

Tento dopis já začínám bez osloveni,
Teď vůbec nevím jak ti smím říkat.
To co se mě týče, se nemění,
Zůstaneš v srdci mém už napořád.

Já zcela chápu jak těžké pro tebe je,
Vyměnit vše za možnost být se mnou.
Pověz si však, co srdce chvění,
Stále ho cítíš, když jsem s tebou?

Já vím, že jo, i já ho cítím,
Když tisknu tě na svoji hruď.
Je to tak silné a živé,
Že vůbec se nemohu odtrhnout.

Pokud jsem se tě dotknul svým psaním, promiň,
Nebyl to můj ucel.
Jen měl jsem šíleně nutkání,
Vylíčit ti, co cítím každý den.

Asi jsem nebyl pochopen správně,
Asi jsem zvolil špatný tón.
Ale proč odpověď tvá mi bez prestani
Připomíná spíš rozsudek, nežli touhy zvon?

Kdyby nám bylo teď patnáct,
Mavli bychom nad vším rukou.
Každému nám ale je dnes víc, nejmíň o dvacet,
Řešíme všechno moc - bláznivý shon.

Asi si mě nepamatuješ dobře,
Když myslíš, že umím běhat.
Jsem podsaditejsi postavy,
tam kam mě dáš, tam budu stát.

Běhat a uhybat nemám ve zvyku,
Když něco slibim, tak splním.
Já vím, že v dnešní době shnile,
To zní jak něco co smrdí.

Všechno o mě se dozvíš časem,
Kterého máš si myslím dost.
A přesně tolik, kolik bude třeba,
Aby jsi uzavřela svoji minulost.

Beru tvůj dopis předešlý jak výzvu,
Nikoliv jako výtku či útok.
Přesvědčil mě, že mám zůstat na blízku,
Ke štěstí mému mi zbývá jen skok.


=============


Milacku můj, jak ty to dokazes,
Jak děláš, že miluješ mě porad?
Jak to, že já už si neumím predstavit,
Nemyslet na tebe? Už je to tak...

Četla jsem tvůj dopis poslední snad tisickrat,
Je jasný, výstižný a strucny.
Takového tebe já chci jen znat,
Takového, co mě umí nepustit.

Probudit mě z mé denní letargie,
Ukázat cestu ven, zapálit me.
Ono mi totiž toto v zivote chybi,
Place a beznaděje mají na rozdávání vše...

Já chci se smat, já chci být šťastnou zenou,
Chci vedle sebe může co mě bude milovat.
Udělám vše co bude v mojích silach,
Abys jim zůstal ty. Slibuji. Naporad.

Já musela tobě vylicit
Svoje obavy, svůj udel.
Jsem ráda, žes nevzdal to snadno,
To znamená, že cit můj pravdu mel.

Me každé ráno teď začíná vzpominkou,
Na tvoje velké ruce, Tvůj usmev.
Tak ráda bych tě měla teď na blizku,
Ale nejde to. Zapeklity je nás svet.

Přemýšlím každý den a bez prestani,
Jak to udělat. Jak tebe jen mit.
Však srdce moje bez vahani,
Mi tvrdí, že rozumnou musím byt.

Uvnitř jsem rozdělena na dva kusy,
Ten větší z nich chce být vedle tebe.
Silnější z nich však nedopusti,
Abych utekla teď. On chce mít vse.

On chce rodinu, děti i tebe,
On chce život bez zadrhnuti.
Bojují denně s ním. Uvěřis mi?
Snazim se, vím, jednou mě pusti.

Já sním o tom jak ráno se probudím vedle tebe,
Já sním o tom jak ti uvařím ranní caj.
A pak my spolu se vezmem za ruce,
Už se nepustime, budeme žít svůj ráj.


=======


Životě můj, já už tak dál nemohu,
V tom ráji já už bych chtěl byt.
Za chvíli to už bude půl roku,
Co o něm jsem začal snít.

Už přesně vím, jak bude vypadat,
Vidím tam tebe, sebe, naše děti,
Cítím i jeho vůní, vůní tvoji pleti,
Je stejně nádherný jak být ve tvém objetí.

Já vím, já cítím, co si myslíš,
Že dnes mám zas svůj slabší den.
Ano, skutečně, a nebudu si vymyslet,
Já chci tebe, tady, chci žít svůj sen.

Až to přečteš, budeš mi zas nadávat,
Nebudeš chtít pochopit mě.
Je to jen tím, že dnes mám spoustu nálad,
A mohou za to hvězdy, ony ovlivňují vše.

Posud sama, jsou jako ženy,
Jsou krásné, každá se třpytí.
Uchopit je však není snadné,
Pokaždé když roztáhnu ruce, tak zmizí.

Dnes je jich hodně na obloze,
Ale jen jedna na mě svítí.
Já vím, že je to ta tvoje,
Mluvím na ni, ona na mě mlčí.

Můžeš říkat, že jsou to jen představy,
Výplod mě bujné fantazie.
Zkus však sama pozvednout hlavu,
A schválně, co tam vidíš ty?

Vidíš tam mě, nebo je nás vice,
S kým vším já musím bojovat?
O tvoji ruku, srdce, plíce,
Pochop, já už to nehodlám vzdát.

Já vím, slíbil jsem ti dost času,
Já vím, že nedočkavě jsem.
Ale tvá krásná vůně a tvá záře,
Mě budí každou noc, já vidím stejný sen.

Sen v němž jsme spolu v našem ráji,
Všechno tam šlape jak my chceme.
Sen, v němž my nikdy nepoznáme,
Ni kapku bolesti, ní špetku utrpení.

A ráno zítra bude jako to včera,
Já budu vylézat ze studené postele.
A bude mě pohánět jen vzpomínka na tebe,
A malé záblesky naděje.

Já stále věřím v Boží prozretelnost,
Když mi poslal tebe tak věděl proc.
Jen doufám, že to není další zkouška,
Není to test na moji oddanost.

Určitě Bůh má s námi záměr,
Určitě ví, že my jsme par.
Nechce ale abychom to teď křičeli do světa,
Proto i jeho se ptám - jak dal?

On stejně jak ta hvězda na obloze,
Jen svítí a mlčí na mě.
Nedělá nic, nebo já už to necítím?
Necítím nic. Jen tíhu samoty.

Občas mám chuť na všechno se vykašlat,
Odejít pryč, zapomenout na vše.
Asi jsem srab, já to nedokážu,
Připravit se o možnost myslet na tebe.

Na to jak se umíš oblekat,
Na tvůj účes, na tvoje rty,
Na dobro, které vyzarujes,
Na to jak mě umíš pohladit jenom ty.

Na tvoje oči, jejichž barvu neumím popsat,
Na barvu hlasů, která mě vzrusuje,
Na tváře, kterých se tak rád já dotykam,
Na lásku, kterou ty k životu potrebujes.

Nechci nemyslet na tebe,
Nechci umřít tu sám.
Já chci životem snadno jit,
S tou, kterou mi sám Bůh poslal.

Ano s tebou, jsi mým osudem,
Jsi víc, než jsem si v životě pral.
Už jsem tě viděl, už jsem tě ochutnal,
Zbývá půl kroku, bude bal.

Budou tam všichni naši znami,
I lidi kolem jdouci,
Řekněme všem, že jsme se vzali,
Ať nejsou pochybnosti.

Přál bych si to, je to součást mých snu
O našem klidném raji.
Mohla by to být i záminka k tomu,
Abychom spolu do smrti už zustali.

Kdybych umřel vedle tebe,
Kdyby to bylo v našem dome.
Umřel bych jako Stastny clovek,
Bez lítosti, bez výčitek, bez boli.

Neměl bych už tobě nic psat,
Já totiž nevím jestli o to stojis.
Nechci tebe zbytečně stresovat,
Raději už půjdu, lasko moje.

Musím si zvyknout na to prazdno,
Které se točí kolem me,
Musím být silný, jenom tak dokazu,
Vydržet, ustát, těšit se na tebe...
Autor Blackberry, 04.05.2020
Přečteno 96x
Tipy 3
Poslední tipující: Hledající, Titanie
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tahle báseň mě přiměla k zamyšlení...můžou být na světě dva úplně stejné osudy? .... Přečteno jedním dechem! Krásné!

08.05.2020 21:46:49 | Hledající

Děkuji:-) Nejspíš ano, můžou, jen nejspíš budou stejného pohlaví, což trochu komplikuje život... :-)

09.05.2020 07:43:53 | Blackberry

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter