Anotace: Kapičku zrenovovaná postarší báseň zkušebního formátu, hýřící starostmi o milovanou osobu. Každý máme někoho, pro koho bychom snesli modré z nebe.
Co je ti? Copak tě trápí?
Pověz mi: toužím znát všecička trápení tvé milé duše
svěř se mi, bude ti líp
otevři se mi a obavy neměj
Vždyť každou líc tu a tam proudy slz skrápí
člověk sám sebe trápí, snad ani netuše.
Možná, že už stačilo, tak zatáhni smutkům zip!
Vždyť přece víš, že já ti v bok dýku nevrazím
ale kol ramen obejmu, vyslechnu, utěším.
V očích tvých honí se přeháňky dešťové
modř rozrazilu bledne, v dešti jas jeho se ztrácí
nechci tě smutného viděti, vpravdě ne
tak pověz mi, kvítku můj: co je ti?