momentum 2 · bezdeší

nebyl čas nadechovat se pro lásku

města budov se plácala otevřeností krabice
máme tu všechno

uniformy
munice


oblékl jsem černou
zkontroloval náboje

do terče neznaboha jsem dal srdce


vzpomněl jsem si co mě naučil generál s kovovým loktem

hvězdáři

vyprávěj o škole
kde se v betonové cimře ocitlo
malé koťátko

ještě natáhlo růžovou pacinku k Nebi

a …

ten černý mokrý chuchvalec mňoukavého jsoucna?

…


začal jsem

jmenuji se koťátko
znal jsem jednu dívku
chtěla mě jako to kotě …

na to si připijeme... tak se mi líbíte hvězdáři!
jste rovnou povýšen!

divila se mým šedivákům a pak se zaplavila tiše stříbrnou lítostí

.

zítra jsme první linie
někdo tady být musí

kapitán je kapitán

hlavně se nesesypat až okupant začne klepat

na plechový ciferník

zaměřovací kříž

je děravý

Boží světlo nikoho nečeká


ne nikdo tu nevelí
základnám kde kamarádi měli všechnu techniku představující naši převahu
na území již nikoho

blíží se vozy

a ticho

molekuly plíživé jedovatosti nepotřebují monstra kovových kroků

zde krásné malé dívky na skle nesvítí vysokými podpatky mezi vojenskými plány

my nejsme vysocí generálové
kterým těšitelky poslouchají dech
čekající vánek milého slova co rozvlní jejich vlasy
ani šílenci s propiskami zabodnutými zlostí do pupku politiky moci

my tu vypustíme nádrže … hodíme na ně síť

ano
překvapili nás
tiše
bíle

rozeseli



víš svléká se mi nehet u palce u nohy

a to bylo všecko co mi voják na hlídce řekl

co?

je chemický poplach
musíme vyklidit pozice

masky

nedali nám je
a všechna ta naše palebná síla
spočívá

v teď

skočit do jámy s žabincem
zadržet dech
a potom
růžovou pacinku vztyčit a chtít zaseknout se drápky do Nebe