Malý květ

Anotace: Jak vnímám osud dětí, jimž nebylo dovoleno se narodit.

Sbírka: Pelyňková romantika

Horký večer, víno, rychlá láska
náhle vstoupil nepozvaný host;
nešťastně ty ženské oči pláčou
co počnou si jen s novým životem?

Květ, co se nikdy nesměl otevřít
zemřel pod srdcem na tříšť drceným;
v mých vlhkých rukou od nevinné krve
nesu jej a pohřbím na dno propasti.

První sníh ho pohladil a přikryl
jako dosud jediný a naposled;
teď leží v lůně země zmrazený
navždy bez jména a pohlaví.

Na kolenech s hlavou v dlaních klečím
a prosím za jeho spásu;
slzy stékají po dřevu kříže
a modlitba tiše stoupá vzhůru.

Bože, přijmeš zpátky svoje dítě
aniž by kdy otevřelo oči?
Neporozen, nahý do tmy pochován,
snad příště dostane svou šanci.