Celá z cukru

Anotace: v poločase rozpadu.

Spuštěna, rozpuštěna,
v Tvých myšlenkách,
coby v šálku ranní kávy
- jak kostka cukru,
bázlivě schovávám se,
před nepřítelem kovem
(citem Tvým nevinným).
Kryji se pomyslnými hranami,
v oválném hrnečku,
kde nekonečno jich leží.

Časem splynu s celkem,
nasytím každou kapku hmoty tmavé.
Prostor naplním sama sebou,
opiji se pomalým,
táhlým rozpadem
- sebe - v něco více.