Muž jenž nikdy nemiloval,
usíná v mlze na poli,
V myšlenkách sám se sebou,
s nadějí, že to nebolí.
Prořídlé vlasy šedivé a čisté,
v barvě hlasu trny zelené,
kráčí přes hromobití osudu,
myšlenky strachu zbavené.
Kde má svou rodinu?
Kde má svůj strom?
Kde má svůj hrob?
Život žil s přestávkami,
bez pomlk
a na pět dob.
vopravdovej...
27.11.2012 08:16:04 | Robin Marnolli
ještě nikdo mě nikdy nepopsal přesněji...
26.11.2012 22:19:32 | Joe Vai