Hlava a tělo

Anotace: .

Samotná hlava na piedestalu,
pyšní se v kráse svého sálu.

Bezhlavé tělo se potácí bahnem,
bloudí a klopýtá, z cesty zahne.

V hlubokém příkopu si kosti láme,
pády a nárazy má odřené dlaně.

Hlava však netuší, co tělo bolí,
ze svého paláce domněle velí.

Ta hlava neví, jak kameny řežou,
ta hlava neví, čí ruce jí češou.
Ta hlava neví, co mráz je a trní,
ta hlava neví, čí ruce jí krmí.

Proč tělo to dělá,
když má s tím jen starosti ?
Snad proto, že má
rozumu do hrsti.

Povolám felčara z daleké země,
který vše sešije silně a pevně.

Tak, aby povely nervy šly do těla,
tak, aby od srdce k mozku krev proudila.

Už hlava se dívá pod nohy na cestu,
na zimu pořídí čepici i vestu.

Ruce zas chrání hlavu před větvemi,
když spolu světem kráčí stmeleni

Hlava už chápe, co dřív nevěděla,
že roste a žije ze svého těla.