Za svým cílem jdeme,
konec známe,
nic nezastaví nás.
Jen s hrůzou, v mukách
trpce sledujeme,
hodiny odbíjející zoufalý náš čas.
Konec se blíží,
nejsme mocni slova.
Přes rakev hodíme potah z brokátu.
Perlami zdobíme mosazný kříž.
Znova.
Do sítí lapeni, do oka ze drátu.
Vlastního.
Vždyť tak to mělo být.
Hezky napsané, trpce pravdivé.
:-)
28.10.2015 16:41:51 | Helen Zaurak
a když si to ještě uvědomíme ...
09.11.2015 22:39:33 | jani