Přijmeme bolest života jako květina
Klanící se pod kapkama deště
Život čirá fikce trhlin v naší hlavě
Dokud nesejmeme ty kleště
Praskliny na srdci rozlámané útesy
Které v nás jdou dál v oblacích
Nasáklých pocity v nesnázích
Kráčíc pod mokrými nebesy
Už není znát rozdíl mezi deštěm
A slzou s ním se mísící
Zlomeni na kolenou kající
Uvězněni do pomyslných stěn
Déšť bubnuje do oken
Píseň citů pohřební na rozloučení
V kaluži slz sebou mučeni
Čekat na spásu a nový den
NIc nebude jako dřív za časů úsměvů
Potoky odnáší to sebou do zapomnění
Ať už nyní nebo tehdy nebyly jsme spokojeni
Zkoušíme znovu to samé deja vu
Uděl života...
05.11.2018 12:39:43 | Kirsten
My nezkoušíme deja vu
Ono nás zkouší ....
a o to je to horší
26.11.2017 14:36:58 | VEDz RVAHEs