Návštěvnost
Podíl
Podíl
Pomalu smiřuji své vnitřní s vnějším
Ukolébavkou konejším realitu s chtěním
Hádali se plakali čí je vina čí teď spí
Je ticho jako před bouří nebe ztemnělo a začíná slintat
Bzučící myšlenky umlčuji odehnáním
V hlavě si rozvěšuji mucholapky v dosud nezaprášených koutech
Vrhají dlouhé stíny
Snažím se nelpět pouštět odpouštět a ignorovat
Na mém boku pocit čísi fantomové končetiny
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk......"Snažím se nelpět pouštět odpouštět a ignorovat ".....
pro mě je nejtěžší to "nelpět"......to je úkol.....ale je to osvobozující
jako to ostatní........Ji.P.S.Celá báseň se mi zamlouvá...
14.02.2018 19:12:26 | jitoush
Já občas ani to odpuštění nezvládnu. Ale člověk tím ubližuje sobě.
14.02.2018 20:11:02 | Krysařka
nědy to chce jen častěji měnit mucholapky v hlavě ST* :-D :-)
13.02.2018 16:53:08 | Frr
Já na ten úklid moc nejsem, dneska jsem se musela už donutit :D
13.02.2018 16:58:07 | Krysařka
Tak tuto ukládám...perfektní. Za mne dnes bude snažení ignorovat. A všechny voly kolem posílat do kopru. Po depce agresivita...kdoví jak dlouho:) moc se mi líbí! **ST**
13.02.2018 07:22:18 | Anděl