být na kolenou
sevřené ruce
prochladlé od kamenné dlažby
v katedrále větrů minulých časů
nikde nikdo
ticho
jen
přesýpací hodiny vlastních vin
vlastního selhání
vůči sobě
pod rouškou paní Morálky
hořce děsivý smích...
prázdno v duši
vybydlený pokoj v srdci
život
co svírá člověka…
drtí v pěstích
vždy na pokraj šílenství…
tvář kamenného démona tlačí do lící
až je bolest nesnesitelně stravující…
tam za zrcadlem
všednosti
tam "za zrcadlem všednosti" kéž svítá***:-D*ST*
11.10.2019 19:36:36 | Frr
Děkuji milý Frr..ach máš blok já vím..jen doufám, že admin udělal dobře...
15.11.2019 16:31:09 | Anděl
Na podzim je málo světla...jakoby něco končilo...a přichází depka...;-)
11.10.2019 19:09:52 | Marten
ano...
15.11.2019 16:31:37 | Anděl
Tááák a mám Tě, konečně!
Empatie v dramatickém spádu. Vina z vin a zpověď vnitřní rozpolcenosti.
"Právě teď" si mně potěšila.
11.10.2019 18:44:10 | šerý
Děkuji Šerý......moc.
15.11.2019 16:31:59 | Anděl
Tak chutná depka..
11.10.2019 16:57:37 | Nepolíbený
Ano.......přesně trefeno!
11.10.2019 17:07:29 | Anděl