Návštěvnost
QUO VADIS
QUO VADIS
QUO VADIS
ta dáma z porcelánu
kráska s mikádem snad ze dvacátých let
a za ní bambusový les
jak sličně k sobě ladí
tajemno zakleté do barev a tvarů
co asi skrývá ten potemnělý háj
co její úsměv záhadný
s příslibem přimhouřených očí
frivolně přehozený pléd
rameno svůdně obnažené
náhodná souvislost artefaktů
příběh kompozice
nechtěný symbol ukotvení
v záplavě těkavých okamžiků
vzdor vůči abstraktnímu času
významy na pozadí slov
nad kterými se nepřemýšlí
odkud a kam vlastně jdeme
a proč jsme vůbec přišli
jen další prchavé polostíny
na zdi už stokrát zabílené
Praha, 10.2.2020
https://www.youtube.com/watch?v=31Cb5hm4KAY
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk.....jen se těmi existenciálními otázkami nesmíme nechat zahltit.....
.....to už pak je krůček k bolavé duši se všemi průvodními znaky....
....v určitém momentu je lepší to utnout a jít něco hmatatelného vytvořit/třeba báseň/nebo stůl nebo tak něco, případně někoho potěšit nebo popadnout
a vřele jej obejmout......místo bloudění v myšlenkách tak hmatatelné "hmatatelno".....Ji./úsměv/
13.02.2020 21:59:08 | jitoush
Souhlasím s Tebou, Jitko, je pro mě i zajímavé, že Tě báseň přiměla právě k této úvaze :-) Řekl bych, že je to něco jako jing a jang - nezbytnost udržování rovnováhy, což ale nejde jinak, než neustálým kolísáním kolem ní. Jakákoliv jednostrannost deformuje - tím či oním směrem. Někdy až závidím těm, kteří si žádné existenciální otázky nekladou a jen konzumují život na maximum podle hesla doby "žít a užít". Až to ovšem často zkonzumuje je samotné... Nicméně věčně se vznášet jen ve sférách hvězdné mlhoviny někde ve vlastní duši je opačný extrém. Je myslím dobré si kamsi k ní občas zaletět, ale nezapomenout zároveň cestu zpět na zem - jsme přece vesmířané i pozemšťané zároveň. A poezie života tak neustále osciluje mezi nebem a zemí... ;-) Díky za hezké zamyšlení :-)
14.02.2020 10:33:49 | Amonasr
Kolem je všechno v kruhu, jenom budoucnost je před námi
12.02.2020 22:39:48 | Petbab
Ta je ve spirále ;-)
13.02.2020 16:41:47 | Amonasr
sakra Amone
Ty na mě
začínáš být těžší
a těžší
12.02.2020 16:05:37 | piťura
:-D Až tak...? ;-))
13.02.2020 16:41:17 | Amonasr
Ano. I figurální porcelán, obrazy, plastiky a symfonická hudba nemusí vždy prozrazovat své hluboké významy (a příběhy.) "Bezdotyková" poezie alespoň v náznacích. Člověk jak "nevidomí požitkář" si musí dál vytvarovat dle svého os. naturelu a etického vnímání.
Publikovaná poezie má svůj díl poetiky. I zde se objevuje Tvůj dar popisnosti a pobídka k zamyšlení. Pěkná práce.
10.02.2020 20:21:14 | šerý
Mám rád otázky, které vyvolávají další otázky - díky za další znělé zastavení, šerý :-)
11.02.2020 15:26:51 | Amonasr
Verše hodné zamyšlení, evokují ve mně otázku, jestli mezi všemi těmi vábničkami a svody života dokážeme najít smysl proč tu jsme a kam jdeme:-)
10.02.2020 20:20:22 | vlnka
To je myslím věčné hledání - ale stojí snad za to, se o to pokoušet :-)
11.02.2020 15:25:33 | Amonasr
Přemýšlím nad tvými slovy
a co ti na ně povím,
ale moc se mi to nevede.
Mimoděk mi napadlo:
Kráčíme si pilně
jaksi neomylně
tak různými směry
mnohdy bez opěry
někdy bez důvěry
za světlem i vnoci
ke STejnému konci...
Doufám že to nevezmeš jako zlehčení tvé básně. Napsal jsi to krásně.
Dodatek - ten román dávno patří mezi moje nej.
10.02.2020 19:44:50 | Kapka
Naopak se Ti to povedlo moc hezky - díky za krásný komentář :-)
11.02.2020 15:24:36 | Amonasr