Rakev hříšného dne

Rakev hříšného dne

Jednou v hrůzný den,
obětí ses mi stal,
do hrobu padl si jako kámen,
kdo nalil ti ten proklatý med?
V té době blaženě jsi spal- jako nemluvně.

Do noci hleděl ten diamant,
jako vlna na noční obloze,
jako hvězda na denní mlze,
svítil mocně, jen ne na náš svět.

Tvé rty v němém křiku,
plíce v chorém nádechu,
nohy těžknou v žulovém chladu,
a tvé tělo padá zmaru z rozmaru.

Tmavé dřevo, spleť stříbra,
na stranách zámky obra,
na koruně květina modrá,
v dáli krkavec s křikem černá.

V očích slzy tvé mámení,
ostatní ti mávali s černotou krůpějí,
tvé rty modré básně pějí,
jak slavící ráno zpívají.

Oči bílé, černé bez světla,
červi tančí, smějí se,
do roka a do dne,
tvé tělo bude mé.

Tak jak jsem řekl,
do prvního roka dne,
tak jako měsíc nabude svého dne,
tak jednou život umlkne.
Autor Erebos, 19.02.2020
Přečteno 67x
Tipy 5 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Húrin, šerý, Titanie
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter