Anotace: ...
Loď z horkých povidel
z jazyku řeka
spal noční pramen
řekla
v kolenech uvadá mi poslední
chrpa
Plavím se souvratí
cestou od soumraku
k záblesku
soutěskou
kde těsno pro kříž
kde na počátku ani slovo
vrak spouší kotvy
do mléčných zubů
vytrhni je
a sleduj
jak ráno vyschne krev
ještě bude horká
budu už daleko za obzorem
když polknu
vrať se
v kostech vozit zem.
Má to duši
06.09.2020 15:40:26 | mkinka
.....něco "starého"mihlo se v Tvé básni.....kdy ještě ohlížet se a kdy už
ne,protože to až moc zabolí......Ji.
Ano,přiznávám,mnohdy mi Tvé verše mezi prsty prosviští a já se pro sebe
nechytám.......tady se mi rozehrálo mé obrazno.....nemusím vědět,stačí,
když se něco "děje".....to stačí.....mně......Ji./úsměv/
05.09.2020 13:22:53 | jitoush
jen jsem si spálil jazyk o kynutý knedlíky, díky za odklep, M.
05.09.2020 13:42:25 | MLADÝ BÁSNÍK
....smích...i to zabolí...
05.09.2020 13:43:21 | jitoush
Až s vyhledáním perského významu slova jsem si po vicerem přečtení musela v duchu říct, jak zvláštní a neotřelé jsou to verše. Libi se mi.
05.09.2020 05:00:34 | Vivien