* * * ** * * *

* * * ** * * *

Kdysi
.
Slyšel
.
JSEM
.
Do
.
Ticha
.
Sněžit

 

Bylo mi šest. V předvečer vánoc mě mamka poslala s cukrovím k sousedům. Vyšel jsem do liduprázdné ulice. Bezvětří. Líný kouř nad komíny domů. Čerstvě napadaný sníh. Oranžové světlo lamp. A ticho. Božské ticho.

Pak to přišlo. Pomalu a nenápadně. Drobounké jehličky sněhu. Nejmenší stavební dílky vloček. Snášely se. Zaplnily prostor všude kolem mě. A každá dopadla. A cinkla.

Slyšel jsem sněžit. A prvně si uvědomil, že jsem. Jsem. JSEM.

Autor Trivius, 14.01.2021
Přečteno 34x
Tipy 6
Poslední tipující: šerý, mkinka, rybka, Majda, Vivien
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Já tak geniální v šesti sice nebyla, ale ono uvědomění bytí bývá spíše tiché. Líbí se mi, tvé vločky v básni i zamyšlení v námětu. Pro mě příjemná pobídka vyrazit do bílého ticha a připomenout si tak také dětství, že ono stále může být.

14.01.2021 15:16:14 | Vivien

To nebyla genialita, to byl jen pocit. Co ten pocit znamenal, na to jsem přišel mnohem později ;)

Díky :o)

14.01.2021 17:03:42 | Trivius

I já děkuju za reakci, téma je z hlediska filozofie a možná i fyziky či návazných věd jistě inspirativní a věřím, že by dokázalo rozpoutat delší čtenářskou polemiku, nicméně nechci upozadit dílko. Pěkný večer.

14.01.2021 20:03:16 | Vivien

Třeba že "jsem" je bytí moje.
"Jsem" je bytí naše, které vnímám.
A "JSEM" je bytí veškeré, jehož jsme součástí.

Zkuste si místo JSEM v básni dát BYTÍ..

(...ale to jsem tenkrát samozřejmě tak nebral. Jen si pamatuju ten pocit...)

14.01.2021 17:31:17 | Trivius

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter