Anotace: ...
Dívej se směrem tmy. Co vidíš?
Vidím..
Údolím hlubokého stínu
přímka křiku.
Kachle
jejich popraskané rty;
někdo je vytrhává z dásní zdi
Není to tolik zub jako dítě.
Ta zeď je věčnost - nikdo ale nechce
poslouchat.
Spáry jsou cesty do neznáma
házím do nich slova a vytahuji vzdálenost
není symetrická; podobá se Matce
a na hořícím konci ozvěně
Kdo přichází s hlínou v mezerách řeči
postaví z nich město - svůj původní tvar.
Kdo odchází beze slov
rozmluví zem.
Dívej se směrem slepoty. Co vidíš?
Vidím...
Vzdálenost
Údolím hlubokého stínu
sad ovocných stromů.
Jeho úsměv vyskládaný jablky
popraskané rty.
A není to tolik sklizeň
jako vytrhávání kořenů z aleje věčnosti
aby na jejím doutnajícím konci
někdo získal zpátky svou
vyhozenou duši.
Wow!
22.05.2021 10:17:50 | Klára Němcová
Ale jo.
22.03.2021 03:54:54 | Marek
noci, která spočívá
útlejší než vlna
která mě plníš mými hlasy
21.03.2021 20:01:30 | vojtěška
Ukázal jsi mnohé a já odcházím občerstven, abych se navracel
21.03.2021 19:27:40 | Akrij8