Modus - drogus

Anotace: Zbásněné popůlnoční zbláznění pojaté jako výpověď láskou, únavou a kdo ví čím ještě sjetého intelektuála. Hlubší význam díla nenalezen. Autorka se ztotožňuje pouze částečně.

Usínám, sním pod hvězdami
na struny si brnkám A moll
po anglicku brnkám "Ami" (cóže? To se vyslovuje jako [á májnr]? Když to se mi nehodí do rýmu... Prdím na spořádaný rýmy)                                       

únavou jsem takřka na mol.

Kradu verše Plíhalovi
neboť sama houby složím
zítra na mě čeká -ový
-ičelý a ji-ný zboží.

Zítra bude jistě perno (porno fakt ne, i když co já vím, co ti lidé na online hodinách za obrazovkou všechno vyvádějí)
po volnu zas práce mraky
nečekám studijní terno
zhynu před třídními zraky.

V tomto svojem deliriu
plavu si a myslím na tě
nejsem sice na morfiu
necejtím se přeci svatě.

Jedu totiž na pocitu
kterýžto já cejtím jistě
tančím, hopsám v lásky svitu
je-li tenhle běs na místě

je mi vpravdě šumafuk
v tůni z duhy smáčím lýtka (teplota ideální)
páč tendleten milej kluk
oči modrý má jak kvítka

kvítka ta, co kvetou dlouho
od jara až do podzimu
záhy, brzy, zanedlouho
budu líhat v jejich stínu (pokud nám tu louku teda neposečou).

Kéž se dříve uvidíme
dvojhlasně se zasmějeme
co nevíme, náhle zvíme
Amaj v tichu zapějeme.