příště si to nechám pro sebe

Anotace: ...

Žábry noci Ploutve hvězd
pod nimi
schůzkou osob osamělý dvůr -

deštěm navržené zdi
ryby lišejníků a křik žádný břeh.

Proplouváme
v na kruhy rozřezané šupině měsíce.
K sobě vzdáleni útlakem
světla tak bělostného
až to přiléhá ke dnu
až zahaluje tělo
v slib.

.
.
.


Odpečetěna tvář i dvůr
odkud se jakási řeč drala
nic už neříkala.

To bylo poprvé, kdy se ve mně rozbolel den -

že ten slib je hrob
a my v něm

sobě na obtíž.