. . .

tak nějak k ničemu tu žiji

píšu jen prázdnou poezii

a prázdný pohled ke zdi stáčím

prázdnotou sám k prázdnotě kráčím 

 

prázdný jsem jak po použití

prázdný je smysl mého bytí

kde nic tu nic, jen prázdno všude

kde není nic, nic neubude

 

jak agent 000

prázdnota svět můj obepnula

a tak se cítím sytý ničím

co objeví se, ihned zničím

 

aby v mé pustoprázdné mysli

bylo jak v nulách mezi čísly

aby když tma se rána leká

chceš naplnit mě?

 

...

 

čekám