Za sklem

Nejobyčejnější jízda někam,

Nikam se netěším, nepospíchám,

Horoucí dlaň opřená přetiše

O přemrzlé sklo autobusu

A vedle mě cizí člověk dýše.



Ta chvíle zcela obyčejná,

Zakletá v čase jako kněžna,

Co spící na polibek čeká,

Ten, co probouzí dívky ze sna.



Jen jedna chvíle ze sta,

Však přijdu si jak Vesna,

Pozorujíc námrazu

křehne srdce na mrazu.