Návštěvnost
nerozsvítíš
nerozsvítíš
jak letět k zítřku
když máš nohy
spoutané řetězy včerejšků?
jak hledět k hvězdám
když oči si zakrýváš
závojem minulostí
v duši si pěstuješ
pocity odevzdání
vyšší bere...tak to chodí...milá paní
až v morku kostí sama cítíš
že v temném sklepě vlastní hlavy
jen zavzdycháním
nerozsvítíš
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskŽít pořád v minulosti je blbý, ale použít nasbírané zkušenosti z ní je dobrý.
19.06.2023 21:35:42 | janewe
...a do slunce se také nedá koukat...
09.06.2023 16:50:47 | jort1
ano...
09.06.2023 16:52:09 | stormeater
Je to tak :) Skvělé jsi napsal... Nelze spoléhat, že se to samo...
09.06.2023 00:13:00 | Peregrini
ano... díky
09.06.2023 00:15:03 | stormeater
Krásně napsáno, děkuji.
Žijeme v rozkročení mezi tím, čím jsme a čím chceme být. Když přešlapujeme na místě, je to bolestivé napětí. Když děláme, co nás těší, stáváme se tím, čím chceme být. Tak to cítím. A snad i dělám :-)
08.06.2023 11:52:20 | kozorožka
ano, a to vyvažování mezi tím Jsem a Chci být dává ten potřebný pohyb do našich bědných existencí:)) Ten pohyb, to je život
08.06.2023 12:42:10 | stormeater
Chce to otevřít okno, řádně se nadechnout a za včerejškem zabouchnout dveře. :-))
08.06.2023 09:39:49 | Kan
já to řeším tak, že se každé ráno narodím do nového světa
08.06.2023 09:44:36 | stormeater