propůjčen sem, modrému světu
spadl jsem dolů na planetu
do těla z masa, krve, kostí
kde duše jsou jen pouzí hosti
v čase, co zbývá do návratu
tancuji, zpívám vodě, blátu
a stromům hladím drsnou kůru
jsou bratři mí, též rostou vzhůru
potkávám jiné, dobré, jasné
s nimi je bdění čisté, krásné
a další, špatné, potemnělé
závist a zlo v nemocném těle
a jevy zkoumám, nebe, vodu
na vesmír hledím, na přírodu
užaslý nekonečnou krásou
ovce mých snů to všechno spasou
dokořán oči otevřené
duše jak prám na volné vodě
jsem poutník z říše zaslíbené
kroky mé míří ke svobodě
...jen nešlápnout vedle...
09.06.2023 16:52:59 | jort1
Spadnout shůry a nemít bouly? Ctít ženu, když v náruči se choulí? To jsi tu!
Aj poutníče. Tolik cest, je před tebou. Tolik cest, když se otočíš. Cíle pouhý člověk nezahlédne*
09.06.2023 16:37:11 | šerý
spadl jsem do měkkého;)
09.06.2023 16:51:27 | stormeater
Krásná báseň.
Poutníci jsme všichni
Na své pouti
Různě se vinou
Stále se kroutí
Chvíli spolu
Chvíli sami
Jen naše duše
Je stále s námi
09.06.2023 08:55:09 | kozorožka
děkuju ;)
09.06.2023 09:33:55 | stormeater