Každý den

v spletitých repetitivních snech
spatřím tvou tvář
nejasné obrysy pomalu dostávají tvar
obraz se mění

tmavé barvy nahrazují světlejší
ale příběh je stále stejný
kontury tvého obličeje
poznávám velmi přesně

vracíš se stále a nedáš mi spát
dřív jako jeden člověk
teď cizinec
když usnu
pořád tam jsi

nervózní výrazy
lidí v tramvaji
nevěstí nic dobrého

práce prý šlechtí, říká se
ale proč se nikdo na cestě do ní
neusmívá
to zůstává nevyřčeno