Krása

Umění je krása stará,
kdo jí učí, jeho duše chátrá.
Proto vezmu svojí kůži
tak krásné plátno pro moji růži.

Napnu jí jak starou strunu,
svými barvami ji potřu celou,
ale barvy mají vzhled tak falešný,
a tak použiji co mé srdce pumpuje.

Můj rám je křivý a zkažený,
kostra už nestačí a tak vezmu tvou.
Tvá kůže přece tak jemná.
Moje krev bude na ní skvělá.

Bitva dokonána, ale válka ne.
Musím stále tvořit, abych svoji duši nakrmil.
Je tak lakomá a škemrající.
Najdu nový rám a začínám zas.