Muchomůrka červená

Ten samec rodu sapiens byl Muchomůrka červená rostoucí na západní straně Krkonošských hor

Samice byla obří chaluha druhu Macrocystis pyrifera

Tma bez očí
pohyby bez svalů
němé vstřebávání prastaré vody těl
a otázka: Proč byl svět stvořen

Neptun i Merkur nakonec krouží kolem té samé hvězdy

Kdyby se někdy setkali
nezamilovali by se

Kdyby se někdy střetli
nezabili by se

Mycelium deštěm neprostoupí
přílivy moří nezalijou horský svah

Po šedivých ulicích šumí světla pneumatik
která nepatří nikomu

Jsme kameny v hrázi
jsme kytky a pak vrazi
jsme otisky sazí
a pak nic

Než Neptun oběhne kolem Slunce
muchomůrka stihne prožít šest tisíc generací

A pak ta otázka: Kdo nezavřel dveře na chodbu?

Vesmír duní ohlušujícím hlukem tmy a voda se zvedá
prší
duní
mlčí
a šumí lidskými žilami jako proud nekonečné noční dálnice

Tak kdo nezavřel ty dveře na chodbu?
Vždyť kočka by se mohla otrávit hnojivem na rajčata

Nevím
Nikdo neví

Merkur je právě o jeden den starší
Neptun protnul svou dráhu s cizím měsícem a jeho vody se vzedmuly do výšky

Macrocystis pyrifera nikdy neuvidí světlo hvězdy
lesk
ani jas z chodby, která potřebuje uklidit
protože zítra přijde návštěva

Jádro hvězdy má patnáct milionů stupňů celsia

Piju vodu z kohoutku a prohlížím ji proti světlu
říkám kurva
brečím u telenovely a mám radši modré lentiky než červené

Kdybych teď zmizela
nezbylo by nic
a všechno by bylo jak na počátku světa