Anotace: Můj druhý pokus o poezii. Máte tu na mě velký vliv.
Ptal jsem se napravo,
ptal jsem se nalevo.
Ptal jsem se lidí,
stejně tak listí,
tlejícího v lese.
Ptal jsem se kněze,
ptal jsem se tebe.
Jaký je důvod mého bytí,
jaký je účel mého žití.
Kam vede má cesta.
Sedím tu ve tmě,
když ticho ve mně,
přerušil dětský hlásek,
tak měkce.
Proč nezeptal ses mě?
Řekla intuice.
04.07.2026 09:08:22 jort1
spíš se dočkáš odpovědi od instituce...
04.07.2026 10:38:15 GabrielN
Tak to je pěkně zákeřné, nikdy mě nenapadlo, z čeho vytvořili slovo instituce. Dobrý!
03.07.2026 23:11:50 Špáďa
Uhodils hřeba do hlavy,
tím začne kopa zábavy.
Pokud nás vede intuice
svítí nám v žití štěstí svíce.
02.07.2026 16:05:20 šuměnka
- -takže NIKDY neříkej nikdy do povětří
**měla jsem se sama se sebou vsadit**
intuice řekla --že něco někde větří
napravo, nalevo - kde kdo --kol radí
a každý hledá smysl života
je prostý, prozaický - stačí ladit s Děním
stačí jen v souladu svých rytmů kolotat
a v rámci rezonance kráčet do Nadšení
být šťastní, aniž víme proč a nebo kvůli čemu
a intuice dodává: k ničemu jen se --nenuť ;))*